Víš, kdo jsem? Jak jsem se dostal do Vienna House? Pojd blíž, povím ti to…
Prý jsem prišel z velké dálky. Nikdo to ale neví jiste. Ani já ne. Príliš dlouho jsem spal ve starém zaprášeném kufru, který kdosi zapomnel ve skladu. Až jednoho rána me probudil portýr (takový zvedavý klucina), který kufr otevrel a podíval se dovnitr.
To byl muj první kamarád ve Vienna House. Užili jsme si spolu tolik legrace! Dnes pracuje jako manažer hotelu a na me už nemá tolik casu. Proto hledám nové partáky, se kterými bych se mohl zabavit.
Umím trochu kouzlit. Když chci, mužu být neviditelný. A když mám masku neviditelnosti, dokážu císt lidem myšlenky, takže vím, koho bych mohl pozlobit. Nekdo se tu prece o srandu musí postarat, nemám pravdu?
Nejštastnejší ale jsem, když mužu rozbalit svoji létací kombinézu a prohánet se chodbami, mezi pokoji nebo mezi mesty a hledat vzrušení a trochu té zlomyslnosti.
Mužeš me zahlédnout, jak se proháním chodbami nebo se najednou objevím vedle tebe v restauraci… To když si zrovna sundám masku neviditelnosti. Možná te najednou vyleká hlasitý zvuk, nezvyklé rachocení nebo škodolibý smích. Zas nekdo upustil talíre? Nebo je to moje práce?